Uliční fronta Revoluční třídy ztratila své zakončení se zánikem Eliščiných lázní, novogotické budovy zbořené během druhé světové války. Na její okraj se tím dostal dům č. p. 1502 a směrem k mostu jeho odhalená štítová zeď. Projekt Novomlýnská vrátí ulici její průčelí a spolu s protějším palácem Merkur architekta Jaroslava Fragnera dá rámec vstupu do historického centra Prahy. Dotvoří koncový bod a dotáhne k řece historickou osu města vedoucí podél bývalých staroměstských hradeb, dnešních ulic Národní, Na Příkopě a Revoluční. Navlékne další korálek na vedutu vltavského nábřeží.

Současný stav ústí Revoluční ulice a Štefánikova mostu. V popředí stávající dům č. p. 1502 se štítovou zdí
užívanou k velkoplošné reklamě.

Činžovní dům č. p. 1502 pochází z 19. století a je postaven v historizujícím, novorenesančním slohu. Výšková disproporce parteru je důsledkem přizpůsobení úrovně ulice novému, dnes Štefánikovu, mostu v polovině
20. století. Dům byl dvakrát, v 70. a 90. letech 20. století, necitlivě přestavěn. Dnes slouží kancelářím
a v přízemí obchodu s oblečením.

Architektonický koncept je postaven na přístupu k návrhu jako k doplnění nároží bloku. Používá tradiční architektonické tvarosloví typické pro danou lokalitu. Jedná se především o stanovení půdorysné a výškové
hranice bloku, zachování uliční čáry a zvýraznění nároží. Výsledná hmota reaguje na protější budovu paláce
Merkur i barokní dům z druhé strany.